FOXON tvoří příběhy
O vánoční odstávce
„Odstávka, konečně…“ ozývají se úlevné vzdechy a ze šatny rychle mizí kabáty, boty a čepice poslední směny. „Veselé Vánoce, užijte si volno!“ zazní před fabrikou ten den již po sto třicáté šesté a parkoviště konečně utichá. Na zpočátku výrazné obdélníky černého asfaltu se snáší sníh a zahlazuje tak poslední stopy po parkujících autech. Pan Alois, který tu dělá vrátného a tak trochu i hlídače už 7 let, dojde naposledy zkontrolovat, zda uvnitř někdo nezůstal. Ve výrobní hale je taková tma, že nejdou rozpoznat ani žluté naváděcí čáry na podlaze. Pro jistotu zavolá do tmy, i když podle zaměstnaneckých čipů by měli být už všichni pryč. Ale on měl dojem, že něco slyšel. Šepot vycházející ze tmy. Teď je ale všude ticho, až ho z toho mrazí. „To je tím, že je vypnutá klimatizace,“ uklidňuje sám sebe a zamyká dveře. Ne, že by byly nějak masivní, ale cítí se tak lépe. Pozhasíná zbylá světla a zamyká bránu. Fabrika ztichla. 13 dní potrvá, než se do ní život vrátí – s tím poznáním padla na pana Aloise tíseň. Těch 13 dní se před ním rozprostírá jako černá řeka samoty. Pro něj Vánoce nejsou šťastným obdobím.
Do Štědrého dne napadl další půl metr sněhu. Pan Alois ráno odhází cestu ode dveří k brance a zadívá se směrem k fabrice, která stojí necelých sto metrů od jeho domu. „Už aby bylo třetího,“ pomyslí si. Těší se, až se ze své kukaně bude usmívat na lidi přicházející do práce, těší se, až bude mít komu popřát dobré ráno, těší se, až se bude zase cítit potřebný. Ale to ještě skoro dva týdny potrvá.
V šest hodin už je venku tma a v malém domku nedaleko fabriky svítí jen malá lampa …
... pokračování na webu FOXON zde.
Jaroslav Blažek
